Můj největší úspěch je, že jsem zdravý a celý
Ačkoliv patří Michal Novotný k české snowboardistické špičce, mluví o své kariéře jako o přirozeném postupu od závodu k závodu. A za svoji nejvyšší metu považuje to, že zůstane zdravý a celý. Jeho aktuální snažení směřuje k olympiádě v Sochi 2014. Nedogmaticky přistupuje také k investicím a ke spolupráci s OVB Allfinanz.
Text: Jana Bohutínská
Jak jste se ke sportu a speciálně snowboardu dostal?
Myslím, že je to vždycky velká zásluha rodičů. Můj táta hodně sportuje, máma tolik ne. Ale s tátou jsme od malička dělali spoustu sportů. Jezdili jsme na hory, na chatu v Peci pod Sněžkou, takže jsem jezdil na lyžích, na kterých jsem potom i závodil. Ne sice nějak extrémně dobře, ale objížděli jsme české závody. V mých patnácti přinesl na chalupu Ivan Přibyl snowboard, tak jsem ho vyzkoušel a zjistil, že mě to celkem baví. Když je něco nového a člověk to zkouší, baví ho to o to víc. První závody na snowboardu se mi povedly, tak jsem šel na druhé, ty se mi taky povedly a tak to šlo nějak přirozeně dál. Pak jsem jel poprvé do světa. Byl to přirozený vývoj, až jsem se dostal tam, kde jsem teď.
Jak byste laikovi vysvětlil, co je to snowboardcross, vaše závodní disciplína?
Je pravda, že spousta lidí snowboardcross ještě stále vůbec nezná. Snowboardcross je snowboardová disciplína, jezdí se na trati, která je připravená ze sněhu a jsou na ní klopené zatáčky, boule a další bezvadné překážky. Do tratě vyjedou vždy čtyři závodníci najednou a postupují až do finále, kde se rozhodne o vítězi.
Jde o finančně poměrně náročný sport. V té souvislosti se nabízí otázka, jak jste se seznámil s firmou OVB Allfinanz, která vám poskytuje finanční poradenství?
Pan Krajíček mi zavolal na doporučení, ale přiznám se, že už vůbec nevím koho. Je fakt, že mě tyhle věci zajímají. Pan Krajíček mi všechno vysvětlil, pak jsem se dozvídal další a další věci. Zkusili jsme něco udělat s nevelkými penězi. A uvidíme. Teď je doba, kdy výsledky nejsou moc pozitivní, ale pozitivní jsou asi málokde. Takže teď spíš vyčkávám. Nejde u mě o žádné velké sumy. Spíš jsem chtěl do téhle oblasti proniknout a zjistit, co všechno je s finančními prostředky možné udělat.
Jaké další produkty kromě investičních vás zaujaly? Mluvil jste o nebezpečí úrazů ve vašem sportu, uzavřel jste například nějakou pojistku pro případ zranění?
Ano, samozřejmě jsem si založil úrazové pojištění, o kterém si myslím, že je opravdu dobré ho mít. Ale naštěstí od té doby, co jsem si ho založil, se mi nestalo nic vážného, což je ta nejlepší varianta. Ťuk ťuk do dřeva. A myslím, že to tak možná i funguje – když pojištění nemáte, něco se vám stane, a když si ho konečně založíte, nic se vám nestane. Pár korun mám potom v dynamických podílových fondech – nechci teď ani vědět, o kolik to kleslo.
Dá se tedy říci, že celkově jste spokojený klient?
V zásadě ano. Chci ale opravdu spíš získat nějaké zkušenosti, zjistit, co je možné a jak se fondy chovají, než že bych čekal, že vydělám nějaké velké peníze.
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch ve sportu a jaké před sebou máte další mety?
Za největší úspěch považuji, že jsem zdravý a celý. Protože při závodu je primární zůstat celý. Když se závod povede, je to dobré. Když se nepovede, je to taky dobré, protože se třeba povede příště. Je pro mě hlavní být na závodech spokojený, ať dopadnou jakkoliv. Není to tak, že jedu na závody a říkám si, když neskončím do pátého místa, budu se zlobit, a když ano, bude to paráda. Musí to být paráda pořád.
Jak se na závody připravujete?
Snowboardcross byl dřív amatérštější, ale od té doby, co je na olympiádě, se hodně zprofesionalizoval. Když člověk není silný, obratný a vytrvalý a nevydrží jet dvě minuty, protože i téměř tak dlouho někde trvá projet trať, na sto procent, je šance na úspěch menší. Takže v rámci přípravy děláme spoustu věcí. Pak jsou věci, které mě baví a ze kterých trenér nemá moc radost. Ale skákání s padákem a divoké vody se zatím nechci úplně vzdávat.
Jak velkou roli hraje ve vašem sportu psychika?
To by byla debata na dvě hodiny, nedá se to říct jednou větou. Každý člověk je jiný, někdo jede nejlépe, když je smutný, jiný zase když je naopak veselý. Ale obecně hraje psychika obrovskou roli vlastně ve všech sportech a nemělo by se na ní zapomínat. Když někomu řeknu, že mám sportovního psychologa, dívá se na mne trochu zvláštně.
Jak si vaše disciplína stojí v Česku? Má tady dostatečné zázemí?
Největší problém je asi v tratích na snowboardcross (sbx). I když je těžké s velikostí našich hor nějakou kvalitní trať připravit. Teď se to naštěstí povedlo a vznikl O2 Extra Park v Rejdicích. Myslím, že to by nám mohlo pomoct. Ale po mojí generaci je nových závodníků zatím strašně málo. Souvisí to asi s tím, že nebylo kde trénovat a zkoušet, takže někdo třeba ani nezjistil, že by se mu mohl snowboardcross líbit. Tratí je ale málo i po Evropě, respektive jsou, ale vypadají jinak, než tratě závodní – tam jsou velké skoky, velké zatáčky a na takových tratích by se mohl někdo zranit. Takže na závody se vlastně nedá stoprocentně natrénovat, což je výhoda i nevýhoda. I když se to začíná trochu měnit, Kanaďané a Američané si staví svoje velké tratě.
Máte nějaký svůj snowboardistický ráj?
Baví mě Švýcarsko. Je tam krásně, v horách je spousta místa pro volné ježdění, které tam není zakázané. Nechávají se otevřené lyžárny, nic se z nich neztratí. V Česku se mi nejvíc líbí v Peci pod Sněžkou. Jezdím tam od malička na oddílovou chatu přímo na sjezdovce.
Sportem a prací jste velmi vytížený. Když vyšetříte nějaký volný čas, máte kromě sportu nějaké záliby, čemu se věnujete?
Strašně rád čtu. Máme také sportovního psychologa a ten mě teď zásobuje knihami, abych rozuměl jeho výrazům a radám. Takže kdykoliv je trošku volna, snažím se číst. Jinak opravdu asi spíš sportuji. Občas chodím do kina a do divadla, ale to asi každý, není to vyloženě koníček.