Své finance spravuji podle toho, jak si představuji svůj život

Andrea Vybíralová je klientkou Františka Tůmy a spolupráci s ním si nemůže vynachválit. Na OVB Allfinanz si cení nezávislosti, díky které může využívat produkty šité jejím potřebám na míru. A věří, že jí to umožní splnit velký sen.

Text: Jana Bohutínská
V OVB jste klientkou pana Tůmy. Vím, že jste ho původně učila na Škole mezinárodních a veřejných vztahů. Jak se pak událo, že se stal vaším finančním poradcem?

Skutečnost, že je pan František Tůma nyní můj finanční poradce, s naší minulostí v obrácených rolích vlastně nijak nesouvisí. Františka mi doporučila moje kamarádka a kolegyně. Doporučila mi ho jako dobrého finančního poradce, který se jí stará o finance a se kterým je velmi spokojená. V tu dobu jsem potřebovala řešit hypotéku, tak jsem mu zavolala. Myslela jsem si, že jde o shodu jmen. Až na schůzce se ukázalo, že už se známe. Nyní spolupracujeme asi pět let. Během té doby jsem zjistila, že síla firmy OVB je v její nezávislosti. František mi doporučuje produkty podle mé potřeby, napříč trhem. OVB opravdu slouží klientovi.

Museli jste si na nové role dlouho zvykat?

Setkali jsme se asi po dvou nebo třech letech poté, co František dostudoval a i já odešla ze školy. Byla jsem zvyklá, že jsem jako učitelka své studenty vedla já. Takže jsem byla zpočátku zvědavá, jak bude naše komunikace fungovat, když nyní povede on mě. Byla to jen taková malá nejistota, která se však již během první schůzky rozplynula. Zjistila jsem totiž, že má František o svém oboru opravdu přehled, že je skutečně dobře informovaný, svou práci dělá rád, s velkým entuziasmem a nadšením a tím pádem dobře. Vkládá do ní totiž své srdce. František na mne vždycky působil cílevědomým dojmem. Už ve škole byl pečlivý, plnil své povinnosti. A když je teď v oblasti financí mým učitelem, dokáže si opět všechno dobře nastudovat, dohledat, připravit a promyslet. Jeho rady jsou logické, souvisí s děním na trhu. Navíc jde sám příkladem, doporučuje produkty, které má i sám vyzkoušené, což mě jako klientku uklidňuje. Pro tuhle práci se osobnostně velmi hodí, ví kam jde a dokáže se ve své profesi sám rozvíjet.

Nejprve jste tedy potřebovala hypotéku, kam se od té doby vaše spolupráce posunula?

Zasvětil mě do všeho, co potřebuji – jsou to například pojistky, uložení peněz, hypotéka. Můžu s ním vyřešit všechno, co se mých financí dotýká. Vždycky, když se sejdeme, má už pro mne připravené podklady k produktům, perfektně mi vše ušije na míru. Díky Františkovi a OVB jsem získala přehled o tom, jak se k penězům chovat. František mi poradil, že si mám vést přehled, kde mám co uložené, což jsem dříve moc nedělala. A také sledovat věci v souvislostech – když mi nějaký produkt končí, už přemýšlíme, jak tyto peníze zase přinutíme dál pracovat. Naučila jsem se také o penězích uvažovat podle toho, kdy je budu v budoucnu potřebovat.

Jak nyní vaše spolupráce probíhá?

Scházíme se asi tak jednou za půl roku nebo za rok. Někdy se mi ozývá sám František, když pro mě má informace o nějakém produktu, výpis nebo podobně. Většinou jsem to ale já, kdo něco potřebuje – mám dotaz na produkt, o němž nevím, jak funguje, potřebuji získat nebo naopak uložit peníze. Nic důležitého neřešíme po e-mailu nebo telefonu, vždycky se osobně sejdeme.

Jste ve vztahu k peněžům spíš obezřetná, šetříte, nebo si myslíte, že se mají peníze točit?

Mají se točit v tom smyslu, že musí vydělávat. Nemůžou jen tak někde ležet a zahálet. František mě naučil, že musím mít určitou finanční rezervu pro náhlé životní události. Další peníze pak investuji nebo ukládám. Můj přístup je někde u středu, jsem sice konzervativnější, ale s mírným sklonem k větší výnosnosti. Nejsem úplně akciový typ, ale také nemám ráda jen termínované úložky. Jsem drobná investorka do některých dluhopisů, ale i akcií.

Vrátíme-li se k vaší profesi. Když jste odešla ze školství, do jakého oboru jste se pustila?

Do školství jsem vlastně udělala odbočku ze své původní profese – byla jsem bankovní úřednice. Pak jsem vystudovala pedagogiku a psychologii a šla jsem učit právě psychologii, předměty zaměřené na komunikaci a PR. Byla to zajímavá a tvůrčí práce, ale nepřipadalo mi, že je to úplně „moje parketa“. Proto jsem se vrátila do bankovnictví, kde působím doteď.

Využijete v bance psychologii?

Znalost toho, jak lidé přemýšlejí, mi umožňuje lépe pochopit své klienty, když vidím, že jsou třeba váhaví. Využívám psychologii i sama pro sebe. Když je panika na akciových trzích, vím, že se nesmím zbláznit a všechno hned prodat.

Po školství se vám nestýská?

Uvažuji o tom, že až bude dcera ve školním věku, možná bych se zase do školství vrátila. Už proto, že bankovnictví je velmi časově náročné, bývám dlouho večer v práci. O dceru se stará tatínek, který je na rodičovské dovolené. Byla jsem totiž ten z rodičů, který má nejen větší příjem, ale také větší dluhy. Cítila jsem tedy povinnost své dluhy sama splácet. Tatínek s mou myšlenkou souhlasil, je doma rád a perfektně nám to funguje. Až bude dcera větší, ráda bych zase svůj čas věnovala raději jí než tomu, že budu do večera v kanceláři.

Ovlivňuje to, že jste vlastně z oboru, způsob, jak přistupujete ke svým financím?

Myslím že ne. Snad mám jen výhodu, že díky bankovnictví dokážu finančním produktům lépe porozumět. Své finance spravuji podle toho, jak si představuji svůj život. Záleží na tom, jak dlouho chci pracovat, mám malou dceru, takže jí chci vytvořit nějaký potenciál do budoucna. Spravuji je také s ohledem na své osobní potřeby, jako jsou třeba dovolené nebo koníčky.

Co je tedy vaším velkým snem do budoucna?

Když sleduji situaci kolem důchodové reformy a zvyšování věku odchodu do důchodu, přeji si naučit své peníze vydělávat tak, abych do tohoto věku já sama pracovat nemusela.

Zmínila jste se o koníčcích, čemu se věnujete?

Než jsem založila rodinu, hodně jsem cestovala, v této oblasti se už cítím naplněná. Teď se ráda věnuji cyklistice a sportu obecně. A to už vlastně platí i pro dceru, která má třeba hodiny plavání. V létě jezdíme na cyklistické dovolené po České republice, hodně se nám zalíbily jižní Čechy.

Učíte svou dceru hospodařit s penězi?

Zatím je na to ještě malinká, je jí teprve rok a půl. Ale snad jsem udělala první krok tím, že jsem jí založila dětské konto, kam jsem jí vložila první úspory. Až jí bude osm let, dostane k účtu od banky platební kartu. S nástupem do základní školy také dostane kapesné a první informace, jak s penězi nakládat. Takže k tomu, jak s penězi správně zacházet, jí určitě povedu.